Autorské setkání

„Burka w Nepalu nazywa się sari“ (Burce se v Nepálu říká sárí) je reportáž vydaná na podzim minulého roku vydavatelstvím Znak. Kniha se týká práv nepálských žen, mezi nimiž jsem žila více než pět let.

„Burka“ byla oceněna jako nejlepší kniha roku 2018 v kategorii literatura faktu literárním portálem granice.pl. Získala také cenu „Nagroda Magellana“, ocenění v kategorii reportážní kniha.

V Nepálu jsem mluvila s lidmi ze všech společenských vrstev, kast i tříd a také s desítkami různých etnických skupin, mezi nimi s hlavními lokálními novináři, aktivisty za lidská práva, kdysi živou bohyní Kumari, členy nevládních institucí, a také s členy takzvané finanční a intelektuální elity, s ministry i negramotnými vězni, oběťmi různých forem násilí: obchodu s živými komoditami, praktik chhaupadi nebo kamalari a nezletilými sirotky žijícími na ulicích. Jsou to jejich vlastní svědectví a to, co zpozorovali, a jejich vlastní zkušenosti, tvořící tento příběh, ukazující na dosud neznámou tvář Nepálu.

Protože v polském povědomí jsou to pouze Himaláje. Vědomosti o této zemi jsou omezeny na horské výpravy popisované v cestopisech. Při bližším zkoumání jsem však našla šokující pravdu, mnohem více hypnotizující než nejkrásnější krajiny.

Edyta Stąpczak je novinářka a humanitární aktivistka. V Nepálu bydlela více než pět let, což jí pomohlo tuto zemi poznat. V jejích povídkách není Nepál mýtickou krajinou do nebe vysokých Himalájí, ale místem, ve kterém je násilí vůči ženám silně zakořeněno v kultuře, tradicích i víře. Autorka neodvrací zrak od nejstrašnějších zážitků, protože chce nabídnout co nejreálnější zážitek, a ne pouze jeho atraktivní část. „Burka“ končí s obrazem Nepálu, jak jej známe z turistických katalogů. A příběhy fascinujících Nepálek popsané v reportáži dokazují, že daleko od klišé Šerpů, kteří jsou od dávna v literatuře opěvováni jako hrdinové, skrývá Nepál jiné, doposud anonymní hrdiny či lépe hrdinky – ženy.